Když se řekne leader, každý si pod tím představí něco jiného. Někdo vedení lidí, někdo jejich řízení, někdo rozdávání a kontrolu úkolů a skoro nikdo hledání potenciálu svých lidí. Přiznávám, že k tomuto zamyšlení mě přivedl jak rozhovor s Honzou Mühlfeitem a Katkou Novotnou, ale obzory mi doplnil ještě Roger Hamilton se svou dynamikou bohatství.
Klasický systém vedení pro stávající i nové zaměstnance a spolupracovníky ve fitness prostě selhává. Mileniálové nechtějí trávit hodiny času v práci, ani pokud je skvěle zaplacená. A všichni víme, že ve fitness je ne vždy tak skvěle zaplacená, obzvláště často mimo Prahu a dost často ani tam. K mileniálům se však postupně přidávají všichni ostatní ve věku pod 40. A dřív nebo později budeme mít velmi pravděpodobně problém. Vidím to sám aktuálně v Parku Holiday v Benicích, který z pozice manažera klubu řídím.
Proto jsem připravil pár základních tipů, které vidím jako zásadní pro řízení fitka, studia, klubu, ale zejména pro jeho řídícího:
Pokud našim lidem budeme neustále „stát za zadkem“ a kontrolovat, jestli to a to provedli přesně tak, jak jsme chtěli, bavit je to nebude. A toho, kdo to ocení, byste měli radši vyměnit. Pokud si všechnu práci nechcete udělat opravdu sami, musíte se spolehnout, že podřízení ji zvládnou udělat v podobné (nikdy ne v té, jako byste to udělali vy osobně) kvalitě. A pokud ne, tak se zeptají.
Když chcete, aby byli oni pro firmu, musí firma být taky pro ně. Spolupracovníci musí mít možnost se zeptat, i když třeba častěji, než byste si sami přáli. Každý přistupuje k řešení problémů jinak a je potřeba najít u každého (opravdu u každého zvlášť) jeho způsob, který bude vyhovovat vám, jemu osobně a následně i klientům.
Můžete je vyškolit, pokud jim např. nejde moc prodej. Pokud potřebujete, aby prodávali i neprodejci, najděte způsob, který jim bude vyhovovat, aby neměli pocit, že musí. Z vlastní zkušenosti jsou nejúspěšnějšími prodejci lidé, které baví to, co dělají (např. trénování) a dokáží o tom mluvit hodiny, ale nemají problém ani s jinými tématy, protože se skutečně zajímají o lidi.
Proto nemusíte mít na vše zkušené ostřílené obchodníky, musíte najít každého silnou stránku. Je-li to právě schopnost naslouchání ostatním, využijte toho. Třeba v tom jsem dobrý já, a proto mě prodej baví. Ne pro prodejní procesy, ale pro rozhovor a hledání možností. Tím se dostáváme k dalšímu bodu.
Direktivní styl řízení má rádo málo inteligentních lidí. Většinou mají nějaké námitky, připomínky, nesouhlas atp. Jenže to je to podstatné. To je koření toho, co chcete prosadit. Naslouchat, objasnit, zjistit, zda jste všichni za jedno. Nebát se argumentovat, nebát se vysvětlovat, klidně jako malým dětem a zcela od základu. A tím se dostáváme k ještě důležitějšímu.
Ne každému je příjemné vést lidi. Ne každý je rozený vůdce. Pak přichází na řadu strach a pokud se řídíme strachem, musíme to někde projevit. Nejčastěji je to pak odmítáním jakékoliv kritiky, či názorů s tím, že já jsem tady šéf. Pokud jsem geniální bedna na vymýšlení produktů, projektů, tabulek, ale nejde mi to moc s lidmi, budu potřebovat prostředníka, který můj tým každodenně povede. Vždy totiž někdo musí geniální nápady a čísla převést do praxe, vysvětlit je spolupracovníkům, aby se s nimi mohli ztotožnit a předat je klientům. Bez toho podnikání nebude úspěšné.
Ne vždy nám chemie sedne hned na poprvé, někdy ani na podruhé a někdy je to nikdy. A je jedno, jestli se to týká partnera nebo spolupracovníka. Nebojte se najít osoby, které vám pomohou s tím, co vám tak úplně nejde. Nebo vyměnit ty, kteří nezapadají do celého týmu. Když se podívám například na Brumlovku, kde jsem dříve působil, můžu zpětně zhodnotit, že tehdejší šéf Jan Vrabec (se kterým najdete rozhovor v aktuálním čísle časopisu Fitness Business) měl za sebou zejména skvělý tým lidí, které nechal dělat dobře jejich práci. A proto se Balance Club stal tak rychle úspěšným.
Tento text vznikl jako úvodník pro jarní číslo časopisu Fitness Business.